METALISTA.CZ

Dlouhé čtyři roky si museli fanoušci lesního black metalu počkat na novou studiovou fošnu plzeňských TROLLECH. Pátá deska čtveřice dubových mágů dostala název „Jasmuz“. Příběh o postavě Jasmuze, prošedivělém moudrém kováři se spoustou vrásek na tváři, provází celou desku a za jeho zrodem stojí Asura (basa/zpěv/klávesy), který se sám ovšem podepsal pouze pod jediným textem, a to k závěrečné pochmurné skladbě Jasmuz už spí. Textově byl nejvíce aktivní Morbivod (kytary/zpěv), a jedním se podílel také Well (Moudrost kováře), známý z dalšího Morbivodova projektu UMBRTKA.

Příběh otevírá veselá skladba Moudrost kováře, představující nám hlavní postavu. Hned od začátku posluchač zaznamená výrazný pokrok ve zvukové podobě alba - mnohem profesionálnější a vyváženější sound. Co dále desku oživuje je střídání zpěvu pánů Morbivoda a Asury, navíc Morbivod využívá mnoha poloh svého hlasu – od klasického blackového ryku až k vysokému zpěvu, který je ke slyšení také ve skladbě Podkovy.

Na koni bez podkovy na zadní noze přijíždí hrdý princ, aby zadal náročný úkol kováři. Ne jednu, ale hned čtyři nové podkovy musí Jasmuz ukovat do tří dnů. Královský jezdec - svižná skladba se zklidňující pasáží uprostřed skladby podbarvující proslov prince.

Kovář se vydává k tajemné hoře, kde se dovolá pomoci trpaslíka Röriho, mistra šlechtění kovů. V jeho podhoří naučí trpaslík Jasmuze kovat podkovy, zpívající jako žádné jiné. Po příjezdu ke kováři zůstává princ oslněn, jak nádherné Podkovy (tak se skladba nazývá) jsou. Další z klasických skladeb TROLLECH, rychlá, časté změny vokálů a ukončena příjemnou akustickou melodií.

Princi nestačí ani překrásné podkovy, nařizuje kováři ukovat zbroj, jakou nikdo nikdy nespatřil. Pouť Jasmuze k tajemné hoře je tentokrát zkomplikována. Kovář ztrácí směr, a za měsíčního svitu se vydává na lodi přes jezero k rytíři jménem Trom – synu Paní a Pána. Nasedne k Tromovi na koně a společně jedou pro zbroj. Brnění jest pro mne jedna z nejlepších skladeb na albu, veselé melodie se střídají s temnějšími pasážemi, brutální ryk Morbivodův dráždí sluchovody posluchače.

Dopřána nám jest trocha zvolnění. Akustické pomalé intermezzo Strom koloběhu nás nechá unášet se na příjemných tónech kytary. Oproti tomu Do vězení je velice neklidná skladba s mnoha změnami, melodiemi, akustickými vložkami a hlavně jedním z vyvrcholení celého příběhu. Nenasytný princ již čeká před Jasmuzovým domem a plánujíc armádu chce po kováři ještě dalších tisíc brnění. Princ nazývá Jasmuze svým sluhou, čemuž se bělovlasý stařík vzepře, za což je bez milosti zbit a probouzí se až ve vězení.

Poklidně začínající, avšak brzy rozbouřená skladba Osvobození překvapí čistým zpěvem, jaký u TROLLECH není zrovna obvyklý. Zloba a vztek prince dosahuje maxima, když Jasmuz vzdoruje jeho rozkazům, které kováři smí dávat pouze pravý král. Princ usedá na trůn, ze kterého vzrostly mohutné větve škrtící jej. Poslední slova jeho dávají rozkaz strážím – zabít kováře…

A tak se stalo. Melancholicky začínající skladba s jasným názvem Jasmuz už spí, temná po celé její trvání. Poslední skladbu si takřka celou odzpíval Asura. Nejedná se o žádnou smršť, spíše o potemnělou kompozici vzhledem k jejímu tématu. Výheň vyhasla, kladiva netepou, kovárna vychladla… Jasmuz už spí…

Čekání se vyplatilo. Ač jsem na několika místech četl na „Jasmuze“ kritiku, a to nejen kvůli hudebnímu vyznění, ale i kvůli pro mnohé veselému obalu (mně se ovšem obal zamlouvá – zobrazený kovář s kladivem v ruce, podkovy, meč, dubové listí, trpaslík Röri…). Hudebně se TROLLECH posunuli o kus dál, a celý příběh mne naprosto pohltil. TROLLECH znovu stvořili originální dílo, jak po hudební, tak po lyrické stránce. Kovář je mrtev, ať žije kovář!

Hodnocení: 8/10
© Marek Opatrný