Brutální nářez těžkého kovu pod tropickým sluncem
.jpg)
Letošní už osmý ročník stále věhlasnějšího festivalu Masters Of Rock se nesl v duchu horka, pohody a řízné metalové hudby. Oproti loňsku bylo přece jen trochu méně návštěvníků, menší fronty a celkově v areálu dýchatelněji a čistěji. Kromě příjemného ochlazení v neděli však sužovaly návštěvníky po celý týden tropické teploty a dusno. Podle odhadů prošlo za celé čtyři dny areálem na 25-30.000 fanoušků a nejvíc plno bylo jednoznačně v pátek na krále metalu MANOWAR. Jedinou nepříjemností byla čtvrteční nehoda fanouška, který vlajkou zavadil o dráty vysokého napětí a popálil se.
ČTVRTEK
Ale pěkně popořadě. Areál se otevřel ve čtvrtek v jednu hodinu odpolední a na prvních deset tisíc fanoušků čekalo dárkové CD. První kapela pak spustila kolem třetí a to česká smečka FINAL FICTION, následovaná GAIA MESIAH, obojí jsem sledovala z pod stínu stromů. Ovšem ostravská SALAMANDRA strhla do křepčícího kotle i mě. Mám tuhle českou klávesami okořeněnou kapelu moc ráda. A podali velmi příjemný výkon. Poté už se navzdory horku kotel nebezpečně zaplnil příznivci HORKÝŽE SLÍŽŮ- sázka na jistotu a frontman byl jako vždy vtipný a bezprostřední. Poté už nažhavil bubenické paličky Mike Terrana a vtrhl na scénu spolu se švédskou melodickou kapelou K2. Mistr paliček Mike, Američan známý například z kapel RAGE či MASTERPLAN, se rozhodl odehrát čtyři různé koncerty za sebou a získat tak bubenický rekord, který na konec skutečně padl. Mike poté pokračoval setem s AXEL RUDI PELLEM, německou kapelou stojící na osobě světoznámého německého kytaristy. Pro mnohé byla tahle show vrcholem. Zpěvák má úžasný hlas a myslím, že nejen mě jejich set příjemně překvapil. Nádhera! Melodický heavy metal v podání téhle bandy spolu s úžasnou kytarou byl jedním z toho nejlepšího ze čtvrtečního večera. Poté už otěže přebrala metalová královna TARJA za doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů. Diváci velmi bouřlivě reagovali a bylo vidět, jak je tato metalová diva u nás velmi oblíbená, zvlášť když si první písničku - árii z Rusalky Antonína Dvořáka - střihla česky. Poté ale sázela na pomalejší kusy (že by svazována orchestrem za zády?), a tak byl pro mě její set spíš mírným zklamáním a zabržděním tak dobře našlápnutého večera. Naštěstí to pak vynahradil MIKE TERRANA, který krátce po půlnoci předvedl brilantní bubenické sólo a rekord skutečně pokořil s časem 3 hodiny 41 minut. V jednu ráno se i přes ospalou hodinu (a bolavé nohy) kotel zaplnil příznivci u nás zbožňovaných SABATON, kteří odvedli úžasnou našlapanou show a spolu s AXEL RUDI PELLEM pro mě vytvořili druhý vrchol dne.
PÁTEK
Kdo se nebál sluníčka a statečně se v jednu odpoledne potil pod pódiem, byl odměněn v podobě legendy CITRON (až jsem byla překvapená, kolik se nás našlo). Pro mnohé vzpomínky na dětství, ale CITRON mají co říct i mladé generaci. Punk dostal prostor spolu s VISACÍM ZÁMKEM. Holandští DELAIN kvůli zranění člena kapely museli své odpolední vystoupení zrušit (škoda!), a tak do rozpálené odpolední výhně nastoupili DESTRUCTION. Skvělý set! Mám je moc ráda, ale přece jen na přímém sluníčku to byl dost záhul. Ale kluci se s tím poprali statečně. Kapela, která na živo vynikne mnohem víc než na desce. TUBLATANKA přitáhla davy, kdo by neznal Láska Drž Ma Nad Hladinou či Pravďa Víťazí, bylo to příjemné zklidnění před večerním peklem. EPICA byla úžasná. Až na počáteční problémy Simone Simons s mikrofonem byla celá show téhle holandské bandy silná a různorodá. Příznivci symfonického metalu si přišli na své. Moc pěkné i pro mě, která nemám ráda ženský zpěv v metalu. Po té přišla kapela, na kterou jsem se velmi těšila - QUEENSRYCHE - americká legenda progresivního metalu. Kapelu s téměř třemi křížky na krku jsem jako jednu z mála kapel na masters (kapely se totiž povětšinou opakují) viděla poprvé. Měla jsem pocit, že dost lidí kolem šetřilo síly na MANOWAR či přišli jen na největší hit Silent Lucidity. Je pravda, že sáhla i po pomalejší kouscích, ale celkově to pro mě bylo splnění snu a čest vidět další z řady legend rockového nebe. Po jedenácté večerní pak zvuk zesílil a MANOWAR se přiřítili na scénu (už bez motorek jak předvedli na silném ročníku 2005). Líbili se mi, určitě nenudili, ani zpěvák tolik nevykecával a odvedli podle mě dost slušnou profesionální show, ač mnohým chybělo více starších kousků, já jsem uvítala osvěžení setlistu. HOLYHELL, opět vzpomínka na ročník 2005, kde byli tihle melodičtí Američané s pěvulí Marií Breon parádní a ani tentokrát nezklamali. Škoda, že nedostali lepší čas.
SOBOTA
S dovolením jsem vynechala pár prvních kapel, ač LEGENDY SE VRACÍ, které hrály ještě v dopolední čas, byly podle ohlasů slušné. Poté česká klasika ŠKWOR, DOGA. Žhavila jsem sílu na milované BEHEMOTH, kteří mi utekli na podzim v Praze. I v šíleném dusnu předvedli jedno z nejlepších čísel sobotního dne. Technicky i hudebně velmi zručná kapela s neopakovatelnou atmosférou. A zpěvák “Nergal“ nezklamal. Super! Ještě o chlup lepší ale byli následující PRIMAL FEAR. Powermetalová smečka, jak jinak než od německých sousedů. Nic vyjímečného jsem od ní nečekala opravdu mě nadchla a dostala během setu na svou stranu. Melodie a rychlá sóla a velmi dobrý zpěvák s orlicí na paži (znak svobody a nespoutanosti). Určitě si zaslouží titul nejlepší sobotní kapela spolu s ANNIHILATOR. Ti byli na živo vynikající. Strašně se mi líbili, ona 26-ti letá kariéra a vypracovanost byla znát. Thrash se vším všudy, mnohem lepší než poslední tvorba sousedů z METALLICY. GAMMA RAY na mě čekali už po třetí (na zimních Maters byli lepší), zahráli standard, nezklamali, ale ani nějak výrazně nenadchli. Docela útlum oproti předchozí palbě ANNIHILATOR.
NEDĚLE
Myslela jsem si, že sobotní nadílku už jen tak něco nepřekoná, ovšem konal se opak. V chladivé neděli bez sluníčka, ale naštěstí po většinou i bez deště, dosáhl rock svého naplnění. Pomalá, ale originální LACRIMOSA s vyjímečnou Anne za mikrofonem měla hodně příznivců. Gotikové i milovníci elektroniky měli žně. Kovaní rockeři je měli hned po té, kdy se na parketu rozvlnila DORO, průkopnice žen v tvrdé hudbě. DORO dokázala, že je pořád ve formě a úžasně nakopla nedělní večer a předala spoustu elánu a energie. To bylo třeba, protože všemi očekávaný Kiske s novým projektem UNISONIC příliš nezabral. Sladké a nepříliš chytlavé. Tady ocením jen hlas stále v dobré formě. S ACCEPT přišel vrchol. Pro mě to byla nejlepší kapela na celém festivalu. ACCEPT i bez Uda dokázali zabodovat. Absolutní bomba, našlapaná show, super zvuk, chytlavé písně, mělo to koule jako AC/DC v dobách své největší slávy. Fakt jsem řvala slastí, takhle má vypadat koncert. Kdo neviděl, o dost přišel. Nápodobně LORDI, opět jsem je viděla už po několikáté a byli dost dobří. Nevím, proč je tolik lidí nemá rádo (pro komerčnost?), ale melodické refrény, líbivé písničky, podmanivé klávesy, ohnivá show. Byli moc dobří.
Letošek super, opět rodinná, přátelská atmosféra, kterou nemá žádný jiný fest u nás! Jen tak dál a příště opět víc neokoukaných tváří a kreativity. Díky!
taky nevím proč kapelu lordi lidé nemají rádi.... avšak nová deska by měla být uplně o něčem jiném tak uvidíme song This is Heavy metal byl super