Oficiální křest nové desky "Dirt Metal" finské powermetalové partičky THUNDERSTONE se konal v proslulém helsinském klubu Tavastia. Protože v mém případě šlo o premiéru v tomto klubu, pochopitelně jsem byla zvědavá, proč je zrovna Tavastia takto proslulá. Fámy z doslechu u mě vyvolávaly zřejmě zbytečně nadměrná očekávání, takže především zpočátku to bylo dost zklamání. Klub vizuálně vypadá maličkatý, kapacita až 1500 diváků při letmém přehlédnutí klubu vzbuzuje obrovské pochybnosti (snad by to zachránil balkon, na kterém jsem nebyla, tudíž nevím jak přesně je velký), pódium maličké stejně tak (pro ilustraci např. zlínský MOR Café má MNOHEM větší), zpočátku ne úplně optimální zvuk ani osvětlení, návštěvnost nijak závratná. Atmosféra při Thunderstone sice skvělá, ale nepřisuzovala bych to klubu. Na to, co je na klubu tak výjimečného, jsem nepřišla, tak snad někdy příště...

Celý večer běží časově vše jak má, tudíž přesně v 21:00 se na pódiu objevuje ADAMANTRA. Počáteční zklamání nijak nepolevuje, přes naši pozici u zvukařského pultu není zvuk úplně ideální, navíc osvětlovače bych klidně mohla v tu chvíli dělat i já, takovou tmu umím taky stvořit. Přesto ale kapela nebyla špatná. Její debut (a zatím jediné dlouhohrající album) jsem celé dosud neslyšela, ale i přes neznalost mě koncert bavil. Kapela v domovském Finsku koncertuje poměrně často, nicméně můj názor je, že je třeba ještě některé věci naživo pilovat (nejpatrnější je to u zpěváka a kytaristy). Nicméně jak jsem řekla, v rámci možností a podmínek, které měli, odvedli dobrou "zahřívací" práci. Jen škoda, že v klubu bylo zatím jen pár desítek lidí.

Na THUNDERSTONE jsem se na jednu stranu těšila, jejich aktivity sleduju už delší dobu, na druhou stranu jsem byla zvědavá (a trošku podezřívavá), jak bude koncert vypadat s novým zpěvákem. Podezřívavá proto, že původní zpěvák Pasi Rantanen patří k mým oblíbencům, takže o to skeptičtěji se jako fanoušek dívám na jakékoli "náhrady". Na minulém turné, které neminulo ani ČR, už zaskakoval Tommi "Tuple" Salmela (Tarot), což sice nebylo špatné, ale Švéd Rick Altzi za mikrofonem předvádí chvílemi neuvěřitelné výkony. V této nové podobě je kapela trochu jiná než dříve. Ani lepší ani horší, prostě jiná. Jediné, co má stará i nová sestava společného, je, že jim to frčí pořád stejně! Nové album "Dirt Metal", vydané pár dní před koncertem, které se ve Finsku dostalo někam do první čtyřicítky v prodejnosti, jsem zatím taky neslyšela (jo, už si sypu popel na hlavu, ale prostě nebyl čas), tudíž jsem byla zvědavá i na to, jak budou znít nové skladby. Podle několika dříve do éteru vypuštěných (Star, I Almighty) i podle různých vyjádření kapely to vypadá, že nám Thunderstone dost přitvrzují. Jo, některé nové skladby jsou poněkud tvrdší (naživo to znělo až trochu thrashem střihnuté), některé zůstávají klasickým powermetalem, na kterém je celý Thunderstone vystavěný. Staré fláky (namátkou Break The Emotion, Tool of the Devil, Roots of Anger) zní pořád skvěle a publikum se na ně chytá nejvíc. Některé "předělávky" starých skladeb v důsledku změny zpěváka mi ne úplně sedly (Forth into the Black, Face in the Mirror), Rick Altzi perlí především v těch nejtvrdších skladbách, nicméně když si odmyslím, že existuje nějaká jiná verze s jiným zpěvákem, nemám tomu co vytknout. Kapela je skvěle sehraná a každý jednotlivý člen ví co dělá...a dělá to sakra dobře. Kytarista Nino Laurenne se jako vždy stejně dobře stará o melodické riffy jak o občasná sólíčka. Klávesák Jukka Karinen (Status Minor), který nahradil původního Kariho Tornacka a s Thunderstone absolvoval už poslední turné, podle mě patří v nejmladší generaci k nejslibnějším klávesovým nadějím. Baskytarista Titus Hjelm i bubeník Mirka Rantanen (Kotipelto, Warmen) v současné době kapele dodávají tvrdost dříve nevídanou. Navíc atmosféra na pódiu vypadá celou dobu uvolněnější než pod ním. Tentokrát se o komentáře vesměs starají Titus a Nino, protože "ruotsalainen" Rick, podobně jako my, toho finsky moc neumí. Osvětlovač se před setem Thunderstone zřejmě konečně probudil (ještě že tak!), zvukař doladil mírné nedostatky, takže dojem ze skvělého koncertu nekazí vůbec nic. Díky parádnímu provedení Until We Touch The Burning Sun na závěr přídavku by stejně člověk odpustil všem všechno! Po rozpačitém uvítání si u mě Tavastia přece jen trochu vylepšila skóre. Sice spíš zásluhou kapely než čehokoli jiného, ale budiž. Ovšem proč člověk platí 2,5 euro za šatnu, když si v ní nic nenechává (!), nepochopím asi nikdy...

Hodnocení:

Adamantra - 6/10

Thunderstone - 9,5/10

© evening's fall

http://www.adamantra.com/

http://www.thunderstone.org/